Choď na obsah Choď na menu
 


Ako sa úspešne vyhýbam logike :)

14. 4. 2012

Výcuc z jedného článku: Za posledních 300 let udělala věda ze srdce pouhou mechanickou pumpu s určitými biologickými funkcemi rozvodu krve. V modernější vědě přisoudili metafyzici srdci emoční vibrace, což znamená jeho místo v astrálním světě a světě emocí. Domnívají se, že srdce je emoční a citové centrum těla. Stále mu však není přisouzena vlastní inteligence, je podřízeno inteligenci mysli. Metafyzici přiřknuli aktivní vedoucí úlohu v lidském nástroji centru mysli a srdci vyhradili pozici vyjadřování emocí podřízenou centru mysli. Touto záměnou poslání srdce a jeho funkce ze strany vědy a metafyziky se zmenšila jeho role v dnešním světě. To není náhoda. Je-li mysl-mozek řízen egem, uděluje srdci pozici svého nástroje. Ve skutečnosti je mnohem pravdivější říci, že mysl-mozek je nástrojem srdce.

 Vidím to tak isto…presne takto…raz po ceste zo školy ma napadla takáto šialenosť: Predstavte si psa na vodítku a nejakú postavu, ktorá to vodítko drží. Zameňte si psa za srdce a vodítko za rozum/logiku a máte to. A postavu si zameňte...hm, za seba jak sa na to pozeráte a ťaháte vodítko keď je to nutné. No a v realite to vyzerá asi takto: Keďže srdce/duša má svoje dôvody, o ktorých rozum zozačiatku nemá ani potuchy, tak by ste v každom prípade a vždy mali veriť tomu, čo vás proste spontánne napadne/napadlo alebo čo očividne cítite. No a potom, keď chcete zistiť tie dôvody, vtedy začnete používať logiku...ale  vlastne už len logicky premýšľate nad tými vecami predtým, ktoré ste už srdcom zistili. Napr. bol slnečný deň, ako stvorený na to, aby som išla pešo, ale aj tak ma to stále ťahalo ísť autobusom, zjavne bez dôvodu...mala som aj dosť času na to, aby som išla pešo, takže logicky by bolo rozumné ísť pešo...ale povedala som si teda, že keď moje srdce chce niečo iné, tak čo s tým narobím :D , tak som sadla na bus a viezla sa domov, keď odrazu ešte z busu zbadám havárku pri našom dome, tak keď som vystúpila, po ceste domov som sa tam pristavila kuknúť, že čo sa stalo...a poviem vám, tak roztrieskané auto nevidíte každý deň...potom mi došlo, že keby som na ten bus nesadla, asi by som to na vlastné oči nevidela..........Toto bola banalita, ale časom takým istým spôsobom zistíte napr. aj to, že takýto druh šialenosti akým ja žijem, je údelom každého z nás (skôr či neskôr)….a mnoooho ďalších vecí…. Nie je to také ťažké, ako to na prvý pohľad vyzerá, len to chce čas….a chuť….ľuďom nechýba sila, ale vôľa…